Rest in peace

 Byl slyšet jen zpěv větru. Slabý vánek rozfoukával dlouhé hnědé vlasy andělské dívce, která seděla na pilíři uprostřed planiny. Své oči měla zavřené a nechávala vítr aby jí hladil její tvář. Po planině kolem ní pobíhaly dvě malé holčičky s krátkými hnědými vlasy. Byly si podobné jak vejce vejci,ale jen s jedním rozdílem jedna měla jasně modré oči jak nejčistější oceán a druhá červené jak samotný oheň. Andělská dívka otevřela oči a pohlédla svýma jasně fialovýma očima na ty dvě holčičky jak si hrají. Obě měli na krku přívěšek s andělským křídlem. Přívěšky dostaly od matky hned po jejich narození. Obloha byla jasná a slunce krásně svítilo. Ve svitu slunce se přívěšky leskly. Dívka viděla jen svůj stín, ale najednou se tam objevil jiný stín. Na pilíř na kterým sedí dívka přistál anděl který pohlédl na dívku a položil jí na rameno ruku. Mlčky se na něj podívala a na rtech jí přejel nepatrný úsměv. Mladý dívky zpozorovaly že někdo přišel a ve stejnou chvíli řekly.„Otče!“ Anděl se na ně hned usmál, seskočil z pilíře na zem. Obě se k němu rozeběhly a pevně ho objaly.„Tio, Ario jak se máte holky moje“ Anděl je pevně obejme. Andělská dívka se pomalu postavila a zahleděla se za sebe a hleděla do dálky. Její tvář zchladla a vítr se pomalu začal zvedat.  „ Arune....“ Tiše pronesla otočená zády k nim. Arun se na dívku podívám a přikývl. Pak opět pohled na malé holky a obě je pohladil po tvář. „ Je čas jít domů holky...za chvilku pudem za vámi.“ Natáhne vedle sebe ruku ve který se hned začne zhmotňovat dlouhá stříbrná hůl. Po celý holi jsou zlatem vyryty symboly. Na konci hole je bledě modrý krystal který hned zazářil. Prudce s holí sekne do vzduchu...nic se nestalo ale po pár vteřinách je vidět díra ve vzdychu. Jako kdyby tou holí rozsekl samotný vzduch. Z díry začne zářit magický svit. Tia koukne svýma rudýma očima na otce a pevně se ho chytla. „ Ale otče...“ Jen potichu špitla. Aira jen mlčky sleduje ten svit a pomalu pohlédne na svou matku. „ Žádný ale běžte...“ Arun hned do obou strčí ..když obě holky zmizí hned za nimi zavře tu díru a koukne na dívku, která už má na rukách katary. Oba katary jsou též ozdobený podobně jako hůl Aruna. Katary vypadá jí dost těžce, ale dívka je drží jako kdyby nic nevážily. Dívka ladně skočí z pilíře na zem a roztáhne svá bělostná a půvabná křídla jen stále hledí do dálky jako kdyby na něco čekala. Arun k ní pomalu přijde a též roztáhne svá křídla

Obě dívky se objeví před hradbami obrovského chrámu. Kolem chrámu je velká prorostlá zahrada plná různých květin. Všude je cítit jejich vůně. Chrám vypadá velmi vznešeně je vidět že není stvořen člověkem a ani člověk v něm nežije. Kolem chrámu přelétávají andělé. Obě dívky se podívají na chrám a na mladého bělovlasého kluka co k ním pomalu jde. Je vidět že je o 2 roky starší než oni a mile se na ně usměje. „Ario, Tio vítejte doma" Aria k němu hned jde. „rodiče nás poslali domů ale oni nešli na námi...viděla jsem matku jak měla zbraně.." Řekne se strachem v hlase. Klučina se jen pousměje a pohladí Ariu po tváři. „Neboj se určitě ucítili přítomnost démonů...a chtěli aby jste byli v bezpečí..nemusíte se bát" Dívá se na Ariu a pak na Tiu vidí na nich ten strach. Ještě jsou to malé osmileté holčičky a ještě tomu všemu pořádně nerozumí. „Souboj s démony je pro ně každodenní práce..oni se vrátí určitě.." Povzbudivě se usměje a chytne Ariu za ruku. „pojď jdeme dovnitř..."  

Aria leží ve své posteli a dívá se na stropu, který byl pomalován různými obrazci. Na tváři má lehký usměv. Tia seděla u stolu poblíž postele Arii kde píše na papír jména. Je to seznam pozvaných andělů na jejich narozeniny. Když to dopsala vzala ten papír šla a Arie a hned jí ho ukázala s radostným . „Ario koukni už mám ten seznam hotový na naše deváté narozeniny“ Aria se hned zvedla a podívala se na ten seznam. Na prvním místě jsou jejich rodiče. Při čtení seznamu se usmívala, ale když byla v půlce seznamu obě zaslechly podivný ruch na chodbě. Obě potichu přišli ke dveřím a začaly poslouchat co se to tam děje. „To je hrozná zpráva....jak to máme Aria a Tie říct?“ Někdo za dveřmi tichounce řekne a obou se zatají dech. Aria se nadechne otevře dveře a podívá se na toho kdo tam stojí. Byl tam ten bělovlasý klučina Kurou a jeho otec Lex. „Mistře Lexi co se děje“ Zeptá se Aria a v jejím hlase je slyšet silná obava....strach. Tia jen čeká co řekne..bojí se víc i když není to není moc znát. Alex se smutně na Ariu podíval. „Víš Ario..“ Lex k ní přistoupil „Tvoji rodiče...zemřeli...je mi to tolik líto..“ Tichým a smutným hlasem jim to řekne. Obě dívky strnuly jak kámen oběma se v hlavě opakovala ta věta „tvoji rodiče zemřeli“ Aria se podívala na Lexa a její jasně modré oči se plnily slzami. Tia sklonila hlavu, pevně sevřela seznam hostů. „Ne to není pravda rodiče se vrátí...oni se vrátí...vrátí se...“ Tiše opakovala" Aria to už nevydržela a začala brečet. Položila si svůj obličej do dlaní a celá se klepat. Tia upustila seznam pevně objala Ariu, položila svou hlavu na její a začala taky brečet. Obě se nedokázaly smířit s tím že jejich rodiče jsou mrtví. Tia si v hlavě pokládala za otázku kdo to byl kdo mohl zabít jejich rodiče, ale kvůli silnému pláči nemohla vydat ani slovo. Kurou smutně hleděl na dívky a i když je to kluk tak měl co dělat aby taky nezačal plakat.„Zatracení démoni“ Tiše Kurou řekl a sevře ruku v pěst. Jen kdybych byl starší..." Lex se podívá na svého syna a povzdychne si. „To nebyli démoni...“ Odpoví mu. „Byly to lidé......lovci. Arun a Melissa by démony zvládli, ale proti lidem nemohli nic..náš zákon zakazuje ublížit nebo zabít člověka.“ Dost smutně řekne a opět koukne na obě dívky. Nyní jsou z nich sirotci. Tia pomalu přestala brečet a pohlédla s očima plný slz a s mokrýma tvářemi na Lexe. „Proč?.....Proč tohle lidé dělají když je chráníme...“ Zeptá se Tia, ale má co dělat aby se opět nerozbrečela. Pořád objímá Ariu, která stále brečí nedokáže to přijmout. „Ve světě existují lovci kteří chtějí naše křídla. Někteří je prodají velice draze na černým trhu a někteří zase je sbírají do sbírky.“ Na chvilku se Lex odmlčí. „Jestli takhle lidé budou pokračovat úplně nás vyhubí jako zvěř....už teď nás je málo.“ Lex na obě smutně koukne „Nebojte se já vás vychovám a obě projdete výcvikem až dosáhnete vyspělého věku a narostou vám křídla...to vám slibuji.