Rest in peace

 Aria a Tia oslavují svoje patnácté narozeniny. Už je to sedm let co jim rodiče zemřeli. Arii ten den narostli konečně křídla a konečně mohla začít trénovat, ale Tia...ta ještě křídla neměla. Obě se při oslavě bavily, ale Tiu mrzelo to že ještě nemá křídla. Všichni se spíš motají kolem Arii. Když andělovi narostou křídla znamená to že dospěl do věku kdy může bojovat a učit se. Kurou už křídla měl a mohl trénovat s Ariou. Den po oslavě narozenin měla mít Aria svůj první trénink. Tia přišla k Arie než šla na trénink a ukázala jí papír kde byl obrázek co nakreslila. „Ario podívej se co jsem nakreslila“ Tia ukazala svoje obrazy zámků a hradů. Tia uměla moc dobře kreslit. „Tio to je moc nádherný“ Aria se mile usměje...ale dá se obrázku nevěnuje „Rada bych si nakreslila někoho...třeba tebe Ario“ Aria ani nestačila odpovědět a přišel k nim Kurou. „Ario už je čas nebo příjdem pozdě..“

„Ano Kurou“ hned mu odpoví a podívala se na Tiu. „promiň ale nemám moc času...opravdu promiň jindy“ Vrátí jí ten obrázek. Kurou pomalu odejde a Aria s ním. Tia tam zůstaka sama a dívá se se jak se jí sestra ztrácí z dohledu. Když jí úplně zmizí skloní hlavu a upustí kresbu. Cítí se tak opuštěná. “ale co...jednou určitě bude mít na mě čas..„ Sundá si pomalu řetízek na kterým je přívěšek andělského přídla a pevně ho sevře v ruce. Otočila se a pomalu odcházela.

Aria pilně studovala různá kouzla a když měla čas trénovala různá bojová umění. Byla jí vybrána zbraň...kopí. Boj s kopím si osvojila hodně rychle. Kurou měl přidělený dvě dýky se kterýma uměl excelentně. Lex na jejich trénink dohlížel a byl velice spokojený jak jsou dobrý a byl velmi hrdý. Tia se šla projít ven mimo chrám a začala kreslit vodopád. Na krku už neměla přívěšek...Takhle to bylo velé dva roky... celé ty dva roky i viděla jak jsou na sebe lidi hnusný...jak se mezi sebou bezdůvodně zabíjejí a níčí kolem sebe přírodu. Pak jí konečně v den 17tých narozenin křídla narosli a mohla konečně sténovat,ale bylo jí přiděleno jen bojové umění i tak svou drahou sestru skoro vůbec neviděla... Aria byla na vyšší úrovni než Tia. A tohle bylo pro Tiu ještě horší Aria si našla kamarádku... lidskou kterou navštěvovala když neměla studium a nebo trénink. Tohle Tiu hodně bolelo. Místo toho aby se věnovala svý sestře tak chodila za nějakou lidskou holkou... Nedokázala se s tím smířit, Aria měla Kuroua jejího snoubence...pak nejlepší kamarádku Hazuki. Tia se cítila jako že je tam navíc. Cítila jak jí všichni opouštěj...jako kdyby stála v prázdnotě kde měla kolem sebe rodiče a i svou sestru, ale pak jí zmizeli z dohledu rodiče a pak sestra stála tam v prázdnotě úplně sama. Takhle se cítila. Když jí přidělili zbraň taky kopí jako Aria. Když konečně měla svou zbraň chodila moc často ven a vždy byla venku skoro celý den. Každý i Aria si mysleli že chodila trénovat nebo zabíjet démony. Ale opak byl pravdou zabíjela lidi a pak si pečlivě smyla krev ze sebe. Lidí jí vzali rodiče a teď i jeden člověk jí vzal sestru...a viděla jaký lidé jsou že si zaslouží zemřít..to byly její důvody proč zabíjela.

Brzo ráno když se Aria probudila tak na posteli neviděla Tiu v noci e nevrátila. Tohle nebylo u Tii normálního. Vždy apoň přes noc se vrátila. Aria se rychle oblékla, vyběhla z pokoje aby jí šla hledat. Jen co vyběhla ze dveří vrazila do Kuroua.

“kam ten spěch? Trénink je až za hodinu...„ klidně koukne na Ariu „Kurou promiň ale musím si ještě něco důležitého zařídit..promiň.“

Prohledá celý chrám, ale nikde jí nenajde. Na chvilku se zastaví. „Kde může jen být?“Proběhne ven na nádvoří a pak hlavní bránou pryč. Objeví se v lese u vodopádu. Sice bude tím riskovat , ale roztáhne křídla, vzlétne a prolétává les a snaží se Tiu najít. Tia seděla na kraji vedlejšího lesa vedle sebe na zemi měla kopí celý od krve. Její obličej byl trochu taky potřísněn, ale opravdu jen nepatrně. Aria jí konečně zahledne a hned k ní přistane. „Tio co tady děláš?“ Vyděsí se když se podívá na její kopí. „Tio...“Tia pohlédla na Ariu a mile se usmála jakoby nic. „Ario tebe jsem neviděla.....“ Vezme si kopí ze země a pomalu vstává. „....už ani nepamatuji“ Postavila se a podívám se Arie do očí. „Tio snad to není to co si myslím....“ Aria moc dobře cítí ten pach lidské krve. „Myslíš zabíjení lidí?....ano.“ S klidem jí řekne jako kdyby jí to bylo úplně jedno. A prohlédne si své zakrvácené kopí. „Já myslela že to tehdy bylo poprvé a i naposled...jak dlouho Tio?!“Jen se na svou sestřičku podívá rudýma očima „Už pár let...nepočítám to.“ Aria Tiu chytne za ramena dost pevně. „Tio prosím přestaň s tím...jak jsem ti řekla předtím nechci abych tě ztratila Tio....“ Tia se zamračí a volnou rukou Ariu od sebe prudce odstrčí.

„Už dávno jsi mě ztratila! Řekni mi kdy jsme naposled byly spolu?! Tak kdy?!!„ dost se tam rozčílí “Všechno jen kvůli tomu že ty jsi prvorozená! Jen kvůli tomu nejsme spolu! Pořá jen tvoje studia nebo tréninky! A když máš volný čas tak jsi Kurouem nebo s tou smrtelnicí! Než radši se svou strou!!„ dost na ní křikne “Ario já....já...„ Skloní hlavu a pořád opakuje slovo “já„. Aria přistoupí k Tie a chce jí obejmout. „Od teď bude mít víc času na sebe to ti slibuji“ potichu řekne. Tia se naštvaně na Ariu podívá a když jí chce obejmout... Tia jí od sebe odstrčí a dokončí větu.

„Já tě nenávidím!!!“ Vykřikne na Ariu, projde kolem ní roztáhne svá křídla a vzlétne k obloze pryč.

Aria je v šoku co to jí Tia řekla a ta věta se jí opakuje v hlavě „Já tě nenávidím“. „Tio...“

Po delší době se Aria se vrátí zpět do chrámu. Projde kolem pokoje Kuroua. Má dveře otevřené. Kurou seděl u okna a četl jsi tam knížku. Když zaslechl něčí kroky odvrátil zrak od knížky a podívám se ke dveřím. „Ario.“ Vloží do knížky záložku položí jí na stolek hned vedle něj. Zvedne se ze židle. „Kde jsi celou tu dobu byla?“ Aria se smutně podívá na zem vedle sebe. „Jen...“ Podívá se mu do očí a pokusí se o úsměv „...jen jsem se šla projít...“ Kurou si velice moc dobře všimnul že Ariu něco trápí. Pomalu k ní přistoupí a objal jí. „Nechceš se projít po nádvoří?“ Jen na to přikývla. Snad jí procházka nádvořím trochu uklidní. Kurou jí vzal za ruku a šel s ní ven na nádvoří. Aria po celou tu dobu měla skloněnou hlavu a pořád se jí v hlavě opakovaly poslední slova co jí řekla Tia než odešla. Kurou a Ariou došel do altánku. Byl celý obrostlí růžemi různých barev. Kurou si sedl a pobídl Ariu ať si taky sedne. Sedla vedle něj ale pořád koukala smutně do země. „Ario co se stalo?“ Dívá se na ní a pohladí jí po vlasech. Aria trochu zvedla hlavu a podívala se na Kuroua. „ Já a Tia....pohádali jsme se....“ Dost smutně řekne a zas skloní hlavu . Kurou je z docela překvapený že se ty dvě pohádaly, ale Ariu pevně objal. „Neboj všechno bude zas v pořádku....to byla jen menší sourozenecká hádka...to přejde...“ Aria moc dobře věděla že to nepřejde...ví proč se pohádaly proto ví že to nepřejde...

Týden uběhl od té doby co se pohádali.Aria Tiu potkávala v chrámě, ale ani jedna na sebe nepromluvila.....

Aria se pochrází po chodbě chrámu a zahledne Tiu. Podívá se na ní velice smutně, ale Tia se na ní a ni nepodívá a ignoruje jí. Aria je z toho velice nešťastná. Když měla volno šla za Tiou do jejího pokoje. Nebyla tam bylo jí jasné kam šla a co šla dělat. Otočila se a šla pryč z chrámu. Vzala si na sebe dlouhý plášť aby zakryla svá křídla a šla do vesnice kde bydlí Hazuki. Byla zrovna na náměstí vesnice. Aria k ní přišla a pokusila se usmát. Hazuki se usmála ale poznala že s Ariou něco já. „Ario děje se něco?“ Starostlivě se zeptala. Aria jen zavrtěla hlavou. „Ne nic“

Hazuki moc dobře věděla že lže a tiše zopakovala otázku. Hazuki věděla že Aria je anděl. „Jen jsem se ztratila svou sestru...“ Hazuki se trochu vyděsila. „Jak ztratila?“ „Pohádaly jsme se....“ Řekne tónem jako že jí to je už jedno. Hazuki nic na to neřekne a pohlédne na ní. „Ale už je to jedno...“ Podívá se na slunce a uvědomí si že musí už jít na trénink. „sakra já za poměla... už musím jít....“ Hazuki se usmála. „To nevadí Ario..tak se tedy uvidím zítra...já jsem stejně chtěla jít natrhat kytky pro mamču.“ Aria kývla hlavou. „Dobře tak zítra...“ Aria šla pryč od Hazuki a vyšla z vesnice. Hazuki šla druhým směrem z vesnice na jednu louku. Hazuki si nevšimla že jí tam sleduje nějaký chlápek za stromem. Aria vešla zpět do chrámu už se chystali přípravy na její svatbu s Kurouem. Kurou na přípravy dohlížel a když spatřil Ariu usmál se a šel hned k ní. „Dneska není trénink“ Chytne jí za obě ruce a podívá se jí do očí. „pozítří se bude brát.“ Aria se malinko usměje. „To je dobrá zpráva....“ Podívá se mu do očí. „ale ještě se půjdu projít mimo chrám.“ Chce ještě jít za Hazuki když má teda volno „Dobrá klidně běž“ Políbí jí. Aria prošla opět hlavní bránou a šla ven.